Veřejné stavební právo čekají změny

11. 3. 2019

Zdroj: Právní rádce (3/2019)

V České republice stále chybí ucelený informační systém pro výkon stavebních agend. Připravovaná rekodifikace by to měla změnit. Změny čekají i soudní přezkum. 

V minulém čísle magazínu Právní rádce jsme představili aktuální legislativní práce na rekodifikaci veřejného stavebního práva a  rozebrali první tři oblasti, které jsou předmětem rekodifikace. [1] Šlo konkrétně o institucionální změny, úpravy v oblasti územního plánování a návrhy týkající se stavebního práva hmotného. V tomto článku bychom rádi splnili svůj slib a v obdobném duchu rozebrali zbývající oblasti rekodifikace, jimiž jsou:

• elektronizace stavební agendy,
• povolovací proces a
• soudní přezkum činností stavebního úřadu a územně plánovací dokumentace.

Je třeba opět upozornit, že následující text nelze pojímat jako úplný popis všech navrhovaných změn. Hlavním cílem obou našich článků je přiblížit čtenářům obecný rámec rekodifikace a vybrané konkrétní otázky, které považujeme za nejstěžejnější či nejzajímavější z pohledu stavebně právní praxe.

Elektronizace stavební agendy

Přestože se píše rok 2019, v České republice doposud neexistuje ucelený informační systém pro výkon stavebních agend, který by občanům zpřístupnil všechny potřebné informace kdykoliv on-line. Takový informační systém by zjednodušil i práci orgánů stavební správy, které by si již nemusely přeposílat papírově vedený spis, jako je tomu v  dnešní praxi, což samozřejmě prodlužuje všechna řízení vedená podle stávajícího stavebního zákona. Jestliže hlavním prvkem rekodifikace je procesní nastavení systému povolování staveb, pak elektronizaci lze v  této perspektivě chápat jako nástroj jeho účinného fungování. Proto bude muset navazovat na požadavky nového systému povolování staveb, neměla by ale jejich nastavení ovlivňovat. Elektronizace v neposlední řadě povede k účinné kontrole postupů veřejné správy a bude pojistkou proti zneužití procesního práva. Je samozřejmé, že elektronizace nebude levná. Digitalizace státní správy je nicméně cílem, ke kterému její podoba odpovídající tomuto století tak jako tak směřuje. Vynaložení souvisejících nákladů proto bude součástí cesty k tomuto cíli a nemělo by být překážkou pro zavedení elektronizace. [2]

Nový informační systém bude umožňovat elektronické podání žádostí a  návrhů či vyjádření skrze interaktivní formuláře nebo vkládaní dokumentace a dalších podkladů nutných pro řízení. Zjednoduší také nahlížení do spisu, přičemž bude muset zajistit ochranu práv účastníků řízení, od jejich soukromí, až po obchodní tajemství či autorská práva. Informační systém také bude plnit svoji informační funkci již před zahájením řízení. Umožní žadateli o povolení stavby, aby si prostřednictvím tohoto systému obstaral například stanoviska vlastníků dopravní a technické infrastruktury, případně neintegrovaných dotčených orgánů. Vlastníci nemovitostí pak budou moci využít služby takzvaného „hlídacího psa“, který by je upozorňoval například na zahájení řízení týkajícího se jimi vlastněné nemovitosti. [3] Toto upozornění by mohlo mít formu SMS, datové zprávy nebo e-mailu.

Pro účely územního plánování ministerstvo pro místní rozvoj plánuje vytvoření národního geoportálu územního plánování. Tento geoportál by měl obsahovat veškeré výstupy územního plánování v České republice v  otevřeném výměnném formátu. Nutností pak je sjednocení legend plánování, které by umožnilo koordinaci návrhů pro celé území České republiky. Národní geoportál územního plánování by mohl zahrnout i dnešní Evidenci územně plánovací činnosti. Jeho správcem by byl Ústav územního rozvoje, případně − pokud by došlo k integraci této dnešní organizační složky státu − Nejvyšší stavební úřad.

V oblasti povolovacího procesu by pak měl vzniknout Portál stavebníka jako hlavní komunikační platforma pro stavebníka a zúčastněnou veřejnost. Portál stavebníka by měl veřejnou a neveřejnou část. Měl by také obsahovat zdroje referenčních dat potřebných pro přípravu a podání žádosti o povolení stavby, včetně souvisejících procesů získání stanovisek a vyjádření jak stavebních úřadů, tak dotčených orgánů, případně dalších účastníků řízení. V rámci informačního systému budou veřejně dostupné informace o stavu daného řízení, respektive informace o jednotlivých úkonech účastníků řízení a stavebního úřadu. Publikace v  informačním systému bude mít ve stanovených případech důsledky pro běh lhůt.

Navrhovaný stavební informační systém by měl pracovat se čtveřicí datových úložišť, kterými jsou:

• datové úložiště rozhodnutí, kolaudací a vyjádření dotčených orgánů,
• datové úložiště projektové dokumentace,
• národní geoportál územního plánování a
• datové úložiště Digitální technická mapa.

Tato krátce popsaná koncepce elektronizace stavební agendy by měla podle předkladatele znamenat celkové zefektivnění výkonu veřejné správy a tím také zvýšení konkurenceschopnosti České republiky v mezinárodním prostředí. Lze ji označit dokonce za nezbytnou podmínku dosažení cíle rychlého a efektivního povolovacího procesu.

Změny v povolovacím procesu

Jediné jednotné správní řízení, které je vedené specializovaným stavebním úřadem a směřuje k vydání jediného rozhodnutí o povolení stavby ve stanovené lhůtě. Navíc s jasně stanoveným následkem v případě jejího nedodržení a s následným účinným a efektivním soudním přezkumem. Tak lze shrnout zřejmě primární cíl, který si předkladatel rekodifikace veřejného stavebního práva vytyčil. Současný stav povolovacího řízení v  podobě územního řízení a stavebního řízení, či jejich alternativ, totiž zpomaluje a podrývá efektivitu celého rozhodovacího procesu povolování staveb. Je nevýhodný i pro dotčenou veřejnost, která by naopak měla mít možnost dát souhrnné připomínky a námitky k dané stavbě v jeden okamžik. Konstrukce jediného jednotného řízení zakončeného rozhodnutím o  povolení stavby by proto mohla vést k cíli zkvalitnění, zjednodušení, zefektivnění a zrychlení povolovacího procesu. Předkladatel si od tohoto kroku slibuje i zvýšení právní jistoty žadatelů o povolení stavby a  dotčených osob.

Jaké by tedy měly být podle návrhů řešení obsažených ve věcném záměru základní kontury nového povolovacího procesu?

Před zahájením řízení by se mohl uplatnit institut předběžné informace. Stavební úřad či neintegrované dotčené orgány budou poskytovat každému na žádost předběžnou informaci o tom, zda a za jakých podmínek lze zamýšlenou stavbu či změnu stavby realizovat, jaké podklady je potřeba získat a jaký bude okruh účastníků řízení. Dále budou mít povinnost poskytnout konzultace při vypracování projektové dokumentace. Poskytnutá předběžná informace bude platit dostatečnou dobu, tedy například dva roky ode dne jejího vydání, pokud v této lhůtě nedojde ke změně podmínek, za kterých byla vydána. V návaznosti na poskytnuté informace by si žadatel v projektové fázi mohl zajistit vypracování bezvadné žádosti se všemi přílohami či obstarat souhlasy všech účastníků řízení s povolením stavby. V takovém případě bude stavební úřad moci vydat rozhodnutí o povolení stavby jako první úkon v řízení nebo bude možné uzavřít veřejnoprávní smlouvu nahrazující rozhodnutí o povolení stavby.

K samotnému posuzování stavebních záměrů věcný záměr uvádí, že vznikne definice pojmu „stavba“, zahrnující vše, co nyní spadá do pojmu „stavební záměr“. Stavby, které nebudou naplňovat definici pojmu „stavba“ v novém stavebním zákoně, případně stavby, které nový stavební zákon výslovně nevyjme z povolovacího režimu, by nepodléhaly žádnému povolovacímu řízení. [4] O tom, zda se jedná o stavbu podléhající povolovacímu řízení, by v případě pochybností či na žádost žadatele závazně určil příslušný stavební úřad ve formě stanoviska (obdobně jako v § 3 odst. 2 stavebního zákona) či ve formě předběžné informace.

Stavby podléhající povolovacímu režimu pak podle věcného záměru bude možné povolit dvěma způsoby:

• v jednotném řízení o povolení stavby se závaznou lhůtou 30 dní pro vydání rozhodnutí,
• na základě uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující rozhodnutí o povolení stavby.

Jednotné řízení o povolení stavby má představovat integraci dnešního územního řízení či jeho alternativy, stavební řízení či jeho alternativy, posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona EIA, řízení podle zákona o integrované prevenci a další řízení o vydávání závazných stanovisek podle složkových zákonů. Výsledkem tohoto řízení bude povolení stavby nebo rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení stavby. V případě povolení stavby, které nabude právní moci, může stavebník začít realizovat stavbu.

Novinkou oproti stávajícímu stavu bude úprava závazných lhůt pro vydání rozhodnutí stavebního úřadu. Předkladatel navrhuje přijmout právní úpravu, podle které by v případech, v nichž stavební úřad v prvním stupni nerozhodne bez zbytečného odkladu a ani v zákonem stanovené závazné lhůtě, tedy například v rámci 30 dnů, informační systém automaticky vygeneroval rozhodnutí o povolení stavby. Základní náležitosti povolení stavby by automaticky informační systém převzal z  informací uvedených žadatelem v žádosti o povolení stavby. To platí i  pro obecné podmínky pro provádění stavby. Takto automaticky vygenerovaná rozhodnutí by neobsahovala odůvodnění.

Pokud by stavební úřad z důvodu vad žádosti přerušil řízení, pak by se závazná lhůta pro vydání rozhodnutí o povolení stavby přerušila a počala by běžet znovu od počátku od doplnění žádosti žadatelem v souladu s  výzvou stavebního úřadu. Nový stavební zákon by dále obsahoval speciální důvody pro přerušení řízení, které by vedly k přerušení či stavění běhu závazné lhůty pro vydání povolení stavby.

Proti automaticky vygenerovanému rozhodnutí bude přípustné odvolání. I v odvolacím řízení by se pak uplatnila závazná lhůta pro vydání rozhodnutí. Její marné uplynutí by ovšem vedlo k jiným procesním následkům. V případě nedodržení závazné lhůty v odvolacím řízení by informační systém automaticky vygeneroval upozornění na nečinnost, které by obdržel žadatel a nadřízený orgán. Tomu by vznikla povinnost přistoupit k některému z opatření proti nečinnosti, které již dnes naše právo zná. [5]

Stavebně právním procesním specifikem by pak bylo vyloučení možnosti odvolacího orgánu rozhodnout o zrušení rozhodnutí prvostupňového stavebního úřadu a vrácení mu věci k dalšímu řízení. Odvolací orgán by měl mít povinnost sám vždy rozhodnout o meritu věci, to znamená napadené rozhodnutí změnit či potvrdit.

Věcný záměr dále rozvádí, jak by se v povolovacím procesu uplatnila zásada koncentrace. Stavební zákon by měl „zachovat ochranu práv všech účastníků řízení, dotčené veřejnosti a dotčených orgánů, ale současně by je měl efektivně motivovat k tomu, aby svá práva uplatňovali řádně, včas a ve vhodné fázi řízení“. Nový stavební zákon by proto měl umožňovat uplatnění práva vyjádřit se k zamýšlené stavbě co nejdříve. K  později uplatněným námitkám již stavební úřad nebude moci přihlížet. Koncentrace by se uplatnila i v odvolacím řízení.

Tyto novinky by teoreticky mohly napomoci urychlení a zpřehlednění povolovacího řízení. Informační systém pak bude jednoduše evidovat, kolik povolení stavby tento systém automaticky generuje. Bylo by tak možné sledovat, na kterých stavebních úřadech, respektive jejich územních pracovištích dochází k nečinnosti. To umožní jednoduchou identifikaci případně nedostatečných personálních kapacit určitých stavebních úřadů či opakované porušování povinností úředních osob a  zajištění nápravy.

Z mnoha návrhů konkrétních řešení, které věcný záměr rekodifikace veřejného stavebního práva obsahuje, bychom rádi vyzdvihli ještě jeden návrh. Věcný záměr totiž dovádí do důsledku jeden z hlavních principů našeho soukromého práva, podle kterého je jeho uplatňování nezávislé na uplatňování práva veřejného. [6] Z toho se vyvozuje, že by stavební úřad nemusel po přijetí nové úpravy posuzovat, zda má žadatel například souhlas vlastníků dotčených nemovitostí s realizací stavby. Takový souhlas by musel doložit pouze v případě, že by tento vlastník jako účastník řízení o povolení stavby vznesl námitku, že s povolením stavby nesouhlasí.

Zejména by se již na stavební úřady neměly přenášet ryze soukromoprávní spory účastníků řízení. Povolení stavby by se chápalo pouze jako oprávnění k realizaci povolené stavby v rovině veřejného práva. Nebylo by soukromoprávním titulem pro realizaci a umístění povolené stavby na nemovitostech třetích osob. Vlastník by se pak mohl bránit proti případným snahám o realizaci stavby bez jeho souhlasu, byť by byla veřejnoprávně stavbou povolenou, cestou institutů předvídaných občanským zákoníkem. Vedle běžné ochrany vlastníka žalobou na plnění (odstranění, vindikace apod.) by zde bylo možné uplatnit i ochranu držby. [7]

Věcný záměr upravuje v kapitole k procesním změnám mnoho dalších aspektů vedení nového povolovacího procesu, například integraci procesu EIA a povolování podle zákona o integrované prevenci, [8] vazbu na zákon o urychlení výstavby dopravní a technické infrastruktury, [9] otázky provádění stavby, kolaudaci, změny dokončených staveb či užívání stavby, odstraňování nepovolených staveb či jejich dodatečné povolování a  podobně.

Změny v soudním přezkumu

Poslední oblastí změn, které by rekodifikace veřejného práva měla přinést, je oblast soudního přezkumu ve věcech stavebního práva. Navrhovaná řešení lze rozdělit do dvou kategorií:

• soudní přezkum v řízení o správních žalobách ve stavebních věcech,
• soudní přezkum územně plánovací dokumentace.
• Soudní přezkum v řízení o správních žalobách ve stavebních věcech

Rovněž změny navrhované v této oblasti směřují k dosažení cílů rekodifikace, kterými jsou mimo jiné zjednodušení všech stavebně právních řízení, jejich zrychlení a zejména snaha co nejdříve dosáhnout právní jistoty v otázce možnosti (ne)realizovat stavební záměr. K  naplnění těchto cílů směřuje zavedení určitých apelačních prvků do jinak kasačního systému správního soudnictví. Krajský soud by měl v případě shledání nezákonnosti napadeného rozhodnutí procesní možnost nejen toto rozhodnutí zrušit, ale případně také změnit. Mohl by definitivně rozhodnout ve věci samé, aniž by bylo potřeba vracet případ zpět stavebnímu úřadu k vedení dalšího řízení.

Tato možnost by ovšem měla být velmi omezená. Prakticky by se mohla uplatnit jen v případech, ve kterých bude mít soud dostatek podkladů a  nebude třeba provádět další dokazování, přičemž bude nade vší pochybnost zřejmé, že by i po zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému rozhodnutí stavebního úřadu neexistovala jiná možnost než rozhodnout o  (ne)povolení stavby. Apelace by v takovém případě znamenala prakticky jen ušetření si jednoho procesního kola nového rozhodnutí stavebního úřadu. Změna napadeného správního rozhodnutí by každopádně měla být pouhou možností krajských soudů, nikoliv jejich povinností. V praxi by ji proto krajské soudy zřejmě uplatňovaly ojediněle.

Limitem apelace pak bude ochrana práv nabytých v dobré víře, respekt ke správnímu uvážení správních orgánů a také článek naší soudní soustavy, kde se bude moci uplatnit. Tím by byly jen krajské soudy, nikoliv Nejvyšší správní soud. S ohledem na jeho výrokovou možnost zrušit kromě rozsudku krajského soudu i napadené správní rozhodnutí, byly-li k tomu důvody již v řízení před krajským soudem, [10] by tento krok byl nadbytečný.

Řízení o žalobě proti rozhodnutí stavebního úřadu bude precizněji provázáno s povolovacím procesem v otázce koncentrace námitek. Jak v té souvislosti předkladatel konstatuje: „Účinnou námitkou totiž může být jen námitka uplatněná v té fázi řízení, ve které pro ni existuje adekvátní procesní prostor. Pouze v jeho rámci může důvodnost uplatněné námitky vést k přiměřeným důsledkům pro všechny účastníky řízení.“ Námitka, kterou žalobce neuplatnil v řízení o povolení stavby, ze kterého vzešlo napadené rozhodnutí, ač tak učinit mohl, proto bude v  řízení o žalobě proti rozhodnutí stavebního úřadu nepřípustná. Věcný záměr v té souvislosti zdůrazňuje, že cílem je nejen formální, ale zejména materiální vyčerpání námitek uplatněných později v podobě žalobního bodu před správním soudem. Žalovaný správní orgán by totiž měl mít příležitost meritorně zareagovat na konkrétní námitku ještě v  povolovacím řízení, nikoliv až v rámci vyjádření ke správní žalobě. [11]

Věcný záměr dále blíže rozebírá návrhy na zavedení institutu zneužití práva a souvisejícího sankčního poplatku či úpravu podmínek pro přiznání odkladného účinku ve stavebních věcech. Navazuje také na dnes již platnou a účinnou úpravu v zákoně o urychlení výstavby dopravní a  technické infrastruktury, který v § 2 odst. 4 ukládá soudům při rozhodování o žalobách proti správním rozhodnutím vydaným v řízeních podle tohoto zákona rozhodnout vždy o všech žalobních bodech.

Za větší pozornost ovšem stojí návrh na zavedení specializace u  správních úseků některých správních soudů. Konkrétně věcný záměr přichází s návrhem na zavedení speciální místní příslušnosti některých krajských soudů pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutí stavebních úřadů, ale i stavebně právních nečinnostních či zásahových žalobách. Inspirací je dnešní § 7 odst. 4 soudního řádu správního, který zavádí speciální místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě k řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým se umisťuje nebo povoluje stavba dopravní infrastruktury. Předkladatel doplňuje, že by se specializace netýkala správních úseků s menším počtem soudních oddělení, kde dnes působí například jeden až dva senáty. Na těchto menších správních úsecích by ke specializaci reálně nedocházelo, tj. byla by iluzorní. Specializace by se proto měla dle věcného záměru týkat jen větších správních úseků, kde by se reálně mohla uplatnit i potřebná názorová pluralita. Předkladatel si od specializace slibuje zkvalitnění a zrychlení rozhodování soudů v  oblasti stavebního práva.

Soudní přezkum územně plánovacích dokumentací

Věcný záměr rozebírá návrhy změn v soudním přezkumu územně plánovacích dokumentací variantně. Výsledná řešení budou záviset na zvolené formě územně plánovací dokumentace.

Jestliže se zákonodárce přikloní k variantě právního předpisu, pak věcný záměr upřesňuje, jak by takový soudní přezkum probíhal. Tomu jsme se již rámcově věnovali v první části článku v rámci rozboru změn v  oblasti územního plánování.

Pro variantu zachování územně plánovací dokumentace ve formě opatření obecné povahy věcný záměr navrhuje − obdobně jako v případě žaloby proti rozhodnutí − zakotvení účinného vyčerpání námitek v procesu projednávání územně plánovací dokumentace jako podmínky jejich přípustnosti (důvodnosti). Dnešní judikatura totiž říká, že neuplatnění námitek či připomínek ve fázích přípravy opatření obecné povahy nezbavuje navrhovatele práva podat návrh na přezkum opatření obecné povahy. [12] Jedním z argumentů je i skutečnost, že pro opačný závěr dnes neexistuje v soudním řádu správním zákonný základ. Proto předkladatel navrhuje tuto podmínku do zákona zakotvit.

Předkladatel ve věcném záměru reaguje na některé stávající judikatorní závěry Nejvyššího správního soudu i v rámci dalších dvou konkrétních návrhů na změny. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu [13] totiž v minulosti dovodil, že tehdy ještě tříletá lhůta pro napadení územního plánu podle § 101b odst. 1 soudního řádu správního neplatí v případě incidenčních přezkumů. Pokud tedy žalobce napadne kupříkladu územní rozhodnutí a bude namítat nezákonnost regulativů územního plánu, ze kterého napadené územní rozhodnutí vzešlo, nemá být v námitkách vůči územnímu plánu časově omezen. Zákonodárce předmětné ustanovení s  účinností od 1. 1. 2018 upravil tak, že zkrátil lhůtu pro přezkum opatření obecné povahy na jeden rok, ale pochybnosti o výkladu předmětného ustanovení zůstaly. [14] Předkladatel proto přichází s  návrhem tyto pochybnosti definitivně vyloučit a přehledně tuto lhůtu v  předmětném ustanovení upravit.

Věcný návrh konkrétně navrhuje upravit § 101b odst. 1 s. ř. s. například takto: „Návrh na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 věty první i návrh na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 věty druhé lze podat do 1 roku ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Zmeškání lhůty pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 věty první i věty druhé nelze prominout.“

Další zmíněnou změnou v rámci incidenčního přezkumu je jasné stanovení procesní nemožnosti soudu zrušit územně plánovací dokumentaci „do minulosti“, či dokonce od úplného počátku. [15] Správní soud by tedy podle daného návrhu měl mít možnost zrušit územně plánovací dokumentaci nejdříve dnem právní moci tohoto rozsudku či k jinému dni v budoucnu. Posledním návrhem v této oblasti je pak úprava aktivní legitimace spolků k podání návrhu na přezkum územně plánovací dokumentace ve formě opatření obecné povahy. Zde předkladatel pracuje zejména s judikaturou Soudního dvora EU, která v této oblasti dává členským státům EU určitý prostor. Zcela konkrétně by tak například bylo možné v jejich případě stanovit podmínku minimálního počtu členů spolku či požadavek na zavedenost ve smyslu dlouhodobější předchozí činnosti.

Cílem obou našich článků bylo přiblížit ty nejzásadnější návrhy změn, které věcný záměr rekodifikace veřejného stavebního práva upravuje. V  měsíci březnu probíhá vypořádání připomínek uplatněných v meziresortním připomínkovém řízení. Pozornost všech, kdo se zajímají o stavební právo, proto nepochybně bude zaměřena na případné změny, kterých věcný záměr na základě těchto připomínek dozná, a na podobu, v jaké bude věcný záměr předložen k projednání Legislativní radě vlády a poté vládě.

Poznámky:

1) Staňková, K., Kopa, M. Veřejné stavební právo čekají změny. Právní rádce, 2/2019. s. 58-53.

2) Předkladatel ve věcném záměru uvádí, že jeho cíle v oblasti elektronizace stavební agendy odpovídají Strategickému rámci rozvoje veřejné správy České republiky pro období 2014−2020 a naplňují strategický cíl 3 Strategického rámce rozvoje veřejné správy − Zvýšení dostupnosti a transparentnosti veřejné správy prostřednictvím nástrojů eGovernmentu, specifický cíl 3.1 − Dobudování funkčního rámce eGovernmentu.

3) Podobnou službu tzv. „hlídacího psa“ již v současnosti poskytuje Český úřad zeměměřičský a katastrální na základě § 55 odst. 6 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.

4) Šlo by o situaci obdobnou dnešnímu § 79 odst. 2 a § 103 stavebního zákona.

5) Srov. § 80 správního řádu.

6) Srov. § 1 odst. 1 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („občanský zákoník“).

7) Podle § 1004 občanského zákoníku platí: „(1) Je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § 1013 a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby. Zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem, neuplatnil své námitky k žádosti o  povolení takové stavby, ač tak učinit mohl. (2) Dokud není o záležitosti rozhodnuto, může soud zakázat, aby se stavba prováděla. Hrozí-li však přímé nebezpečí, nebo dá-li žalovaný přiměřenou jistotu, že věc uvede v  předešlý stav a nahradí škodu, ale žalobce jistotu za následky svého zákazu nedá, soud nezakáže, aby se zatím v provádění stavby pokračovalo, ledaže zákaz odůvodňují okolnosti případu.“ Řízení o žalobě z rušené držby pak upravuje § 176 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

8) Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů.

9) Zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení dopravní, vodní a technické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů.

10) Srov. § 110 odst. 2 s. ř. s.

11) Jak ovšem předkladatel doplňuje, tato na první pohled logická konstrukce může narážet na mantinely unijního práva. Viz rozsudky Soudního dvora EU ve věci C-137/14 Komise proti Německu ze dne 15. 10. 2015, body 80 a 81, a ve věci C-115/09 Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland, Landesverband Nordrhein-Westfalen ze dne 12. 5. 2011, bod 37.

12) Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116, publ. pod č. 2215/2011 Sb. NSS.

13) Viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2016, č. j. 5 As 194/2014-36.

14) Srov. Černý, P., Rosinová, A. Incidenční přezkum opatření obecné povahy v aktuální rozhodovací praxi správních soudů. Právní rozhledy, č. 9/2018. s. 327.

15) Jak si pro určité specifické případy naznačuje judikatura Nejvyššího správního soudu. Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2017, č. j. 3 As 157/2016-63. Srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2015, č. j. 5 As 2/2014-62.