Do třetí generace předá firmu málokdo

21. 6. 2018

Zdroj: Ekonom (21. 6. 2018, s. 38)

Zatímco globální trh fúzí a akvizic se pohybuje v rekordních číslech, Česko i region střední Evropy si drží stabilní úroveň. „Akviziční trh nezaznamenává nějaký výrazný boom. U nás očekáváme podobný počet i velikost transakcí jako loni,“ popisuje dění na trhu Jaroslav Havel, řídící partner advokátní kanceláře Havel & Partners. Podle něj bude přibývat spíše středních transakcí, což do jisté míry souvisí i s generační obměnou v podnicích střední a menší velikosti. Jedním z důvodů je, že mladí potenciální nástupci často nechtějí byznys rodičů přebírat.

Jak moc se projevuje na trhu generační obměna?

Generace průkopníků soukromého podnikání v Česku, kteří se dnes většinou blíží důchodovému věku, již přemýšlí o odpočinku. Svoje podíly tedy převádějí na potomky, nebo je prodávají, což stále častěji sledují private equity fondy. Zaměřují se na firmy určité velikosti ze zajímavých podnikatelských odvětví a na jejich vlastníky a zjišťují, zda mají v rodině nástupce, nebo ne. Tento trend je patrný především u středních a menších transakcí.

Půjde to i do třetí generace? Podle statistik první generace porevolučních podnikatelů ještě většinou zvládne podnik předat, ale do té třetí linie se to už jen tak někomu nepovede…

Předání na druhou generaci se podle statistik celosvětově podaří asi třetině firem, při dalším předávání jsou čísla ještě méně optimistická. Jen deset procent zvládne předání na třetí generaci, tři procenta na čtvrtou a méně než jedno procento na pátou generaci. Nám tato čísla chybí, protože tradici rodinných firem zpřetrhal socialismus, ale třeba už rozdíl mezi Českem a Slovenskem je patrný. Na Slovensku, které je více katolické, měli podnikatelé dost často brzy děti. Podíváme-li se na ně dnes, tak je jim kolem 50 let a hodně často mají potomky ve svých podnicích. Vychází to i z kultury, která se mnohdy odráží ve firmách. Rodiny tam většinou drží víc pohromadě než u nás. Také se projevuje to, jak se mění společnost. Děti ve třetí generaci často chtějí dělat něco jiného.

Vidíte v tom nějaký posun?

Celé téma rodinných firem se během posledních let zásadně proměnilo. Byl jsem před více než 10 lety, ještě před krizí, v Benátkách na konferenci o fúzích a akvizicích a také rodinných firmách. Tehdy jsem si uvědomil ten významný rozdíl mezi Západem, kde bylo téma mezigenerační výměny již aktuální, a naším regionem, kde se o předávání rodinných firem ještě téměř ani nemluvilo. Když jsme se vrátili, začali jsme se připravovat, až tento trend dorazí i do České republiky a na Slovensko.

Dala vám doba za pravdu?

Do jisté míry ano. Řekl bych, že jsme měli příležitost být mezi právníky první v Česku, kdo začal řešit nástupnictví, případně dědictví. Již tehdy jsme vysvětlovali movitým klientům, kteří měli potomky, že by měli o budoucnosti svého majetku rozhodnout ještě za života a nenechávat to na zákonné úpravě, která vůbec nezohledňuje konkrétní rodinné poměry. Občas bylo složité takové lidi přesvědčit, protože řada porevolučních podnikatelů měla jakýsi pocit nesmrtelnosti.

Měly by být také rodinné firmy řešené nějakou speciální legislativou, jak navrhuje asociace malých a středních podniků?

Jsem sice právník, takže bych měl možná tvrdit, že ano, protože každá nová legislativa advokátům přináší práci, ale především hájím zájmy našich klientů a opravdu si nemyslím, že by jim specifická úprava rodinných firem jako takových pomohla. Spíše naopak. Podle mě podstata demokracie a kapitalismu v ekonomické oblasti spočívá v tom, že regulaci určuje volný trh, je jí co nejméně a všichni mají rovný přístup k podnikání. A pokud už musíme případně něco regulovat, mělo by to být například v zájmu podpory strategických oborů.

Řešíte jako právní kancelář častěji i snahu domácích investorů investovat v zahraničí?

Určitě ano. Poskytovali jsme poradenství ve více než 80 zemích světa a na všech kontinentech kromě Antarktidy.

Kam míří Češi nejčastěji?

Převažují sousední země, jako je Rakousko, Německo, ale také Itálie, Španělsko či Francie. Stále častěji vidíme i Balkán, hlavně Bulharsko a Rumunsko, protože jsou to levnější, ale rozvíjející se země, kam mohou české firmy přinést svou zkušenost. A nejde jen o velké finanční skupiny jako třeba PPF, KKCG či Penta.