15. 5. 2019
Zdroj: Forbes (5/2019)
Již v roce 2008 začali formovat první poradenský tým v České republice zaměřený čistě na nejvýznamnější a nejmovitější klienty. Ten je dnes s počtem více než 20 seniorních právníků a daňových odborníků zdaleka největší na trhu. „V uplynulých deseti letech jsme realizovali již několik stovek rodinných holdingů a struktur držby, desítky trustů, stovku svěřenských fondů, řešili velké množství komplikovaných předmanželských smluv i rozvodů, asistovali v dědických záležitostech, pomáhali při řízeném či neočekávaném předání řady společností a dalšího majetku v ČR, ale i v zahraničí,“ říkají v rozhovoru pro Forbes řídící partner největší tuzemské právnické firmy HAVEL & PARTNERS Jaroslav Havel (JH) a partner kanceláře a specialista na poradenství rodinným firmám David Neveselý (DN).
Vaše advokátní kancelář se dlouhodobě specializuje
na poradenství úspěšným podnikatelům a majitelům firem. Podle
nejrůznějších průzkumů až 70 % vlastníků rodinných podniků v ČR zvažuje jejich
předání rodinnému následovníkovi. Jaké služby těmto klientům nabízíte?
JH: Nástupnictví v rodinných firmách je momentálně velmi
aktuálním tématem a je to něco, co nás i z hlediska ekonomické
struktury odlišuje od vyspělé západní Evropy, kde nebyla pouta rodinného
byznysu přetrhána totalitním režimem. Pro nás je generační výměna uvnitř firem
velkou poradenskou výzvou, na které intenzivně pracujeme posledních jedenáct
let, kdy pro tyto účely neustále rozvíjíme specializovaný právní a daňový tým.
Postupně se nám podařilo vytvořit nejsilnější poradenskou skupinu na specializované
korporátní poradenství pro rodinné firmy se zaměřením na jejich efektivní
řízení, předávání mezi generacemi a komplexní ochranu majetku. Klientům nabízíme
zejména svoji zkušenost, know-how, absolutní důvěrnost, špičkový klientský
servis, k němuž patří i kapacita a prakticky stálá dostupnost
našich kolegů, kteří přinášejí i do tohoto velmi konzervativního odvětví mnoho
inovativních řešení, které se dlouhodobě osvědčují. Tým a poradenství klientům
vždy vedou jen přímo spoluvlastníci kanceláře, zkušení čtyřicátníci, rozumějící
zpravidla první i druhé generaci podnikatelů a vytvářející tak přirozené
prostředí pro řešení mezigeneračního transferu kapitálu. Tím také v zásadě přímo garantujeme, že
klientům nehrozí změna v týmu, což je mezigeneračních transakcí trvajících
často léta zcela zásadní. Všemi těmito atributy se odlišujeme od většiny
potenciální konkurence.
DN: Proto jsou součástí
našeho týmu i daňoví experti, špičkoví rodinní právníci nebo odborníci na
různé typy privátních investic. Po praktické stránce nabízíme vlastníkům firem
strukturování budoucí držby rodinného majetku s ohledem na optimální distribuci
a využívání výnosů z něj v rámci rodiny i to, že rodinu celým procesem po
všech stránkách provedeme a budeme provázet i nadále jako jakýsi garant
správného nastavení modelu předávání.
Co je z vašeho pohledu pro úspěšnou
mezigenerační výměnu klíčové?
JH: Klíčovou roli hraje
vždy rodina, a to zejména ten, kdo stojí v jejím čele a kdo je zároveň zakladatelem
rodinného podniku. Je to on (či ona), kdo nese odpovědnost za definování toho,
co a jak hodlá předávat. Ostatně rodina to od něj ve většině případů
jednoznačně očekává. Rozhodnutí otce zakladatele však rodina neočekává
jen ve vztahu k akciím rodinného holdingu či jiného majetku, ale zejména
ve vztahu k principům a idejím správy a budoucí distribuce rodinného
majetku nebo jeho výnosů. V takovou chvíli přichází role advokáta jakožto
poradce a právního specialisty, protože předkládá rodině a otci
zakladateli možné právně či daňově vhodné a proveditelné varianty řešení
jejich přání a společně tvoří návrh struktury budoucí správy majetku.
DN: Výsledný návrh je
však nezbytné dále důsledně představit rodině a zpopularizovat tak, aby byl pro
ni všeobecně přijatelný. Protože jen akceptovaný model má šanci dlouhodobě
přežít svého zakladatele. V těchto případech je role advokáta mediační, kdy
se snaží najít rovnováhu mezi diktátem zakladatele a rozumnými návrhy,
obavami či ambicemi mladší generace.
Otázka
mezigeneračního přesunu kapitálu bývá v rodinách velmi citlivé téma.
V jakém věku by měl majitel firmy tuto otázku již vážně řešit?
JH: Klientům samozřejmě
doporučujeme, aby nástupnictví neodkládali a zabývali se jím pokud možno co
nejdříve. V praxi se věk, kdy majitelé firem začínají reálně řešit otázku
nástupnictví, velmi různí. Máme řadu klientů z velice perspektivních
technologických firem a start-upů, kteří s námi konzultují zachování
kontinuity svého podnikání již ve svém produktivním věku. Stejně tak spravujeme
rozsáhlé portfolio klientů, kteří začínali s podnikáním v devadesátých letech a
někteří z nich se až v důchodovém věku rozhodli, že firmu předají svým
nástupcům.
Jak nástupnictví s vaší poradenskou účastí
nejčastěji probíhá a o jak dlouhý proces se jedná?
DN: Mezigenerační předávání
firem v zásadě probíhá ve třech fázích. V první klient začíná uvažovat
o nástupnictví, přemýšlí o vhodných nástupcích na pozici správce rodinného
majetku (nikoli manažerů společnosti), případně seznamuje rodinu se svou vizí
dalšího směřování firmy. Toto období prvotního oťukávání a mnohdy také tápání
může trvat i poměrně dlouho, záleží na naléhavosti situace. Druhá fáze začíná
ve chvíli, kdy nás klient osloví s žádostí o pomoc, a trvá zhruba
šest až dvanáct měsíců, kdy se připravuje konkrétní podoba a struktura často
postupného předání a vše se detailně probírá se všemi zainteresovanými
subjekty. Poté následuje poslední fáze – samotná realizace, která však nemusí
končit úplným předáním, ale třeba jen nastavením vhodných mechanismů předání
správy. Taková implementace může trvat kolem šesti až dvanácti měsíců. Obecně
lze říci, že mezigenerační předávání firem je postupný proces s výjimkou
urgentních případů vyvolaných např. zdravotní situací. I nadále totiž existuje
celá řada majitelů rodinných firem, kterým je sice téma nástupnictví velmi
blízké (a to i fakticky), ale i nadále věří ve své absolutní zdraví, řidičské
schopnosti jezdce formule 1, pevný manželský svazek nebo neotřesitelnost vztahu
se společníkem, a možným dopadům těchto právních situací se prakticky nevěnují.
Dokonce si ani nepřipouští, že by mohli na delší dobu zůstat v bezvědomí.
Tedy v takovém stavu, kdy ještě nelze nic předat, ale už nelze nic řídit.
Co tedy doporučit, aby byla rodina i na takovéto
krajní situace připravena?
DN: Ze zkušenosti
doporučuji jako první krok zrealizovat pár drobných, ale velmi efektivních
opatření, které firmu a rodinný majetek uchrání v případě, kdy otec
zakladatel onemocní (i vážně), stane se neschopným jednat či dokonce zemře. Jsou
to kroky, které nejsou nijak časově či finančně náročné, avšak při jejich
řešení je nutno si odpovědět na některé otázky, které pomohou při řešení
případného „velkého“ předání. Například, kdo by měl být správcem ve vztahu
k akciím rodinného holdingu, pokud nebude majitel například
v důsledku mozkové mrtvice dlouhodobě schopen právně jednat. Kdo rozhodne
o schválení účetní závěrky a výplatě rozumné části zisku k rodině? A
podobně. V obecné rovině by pak otcové zakladatelé neměli zapomínat stále
edukovat své děti, rodinu, nástupce, předávat jim informace, zkušenosti,
moudrost včetně té podnikatelské a také dobře naslouchat. Rozhodně by také
neměli zapomenout, že prodat firmu nebo umožnit majetkový vstup partnera či
managementu může být tím nejlepším řešením a někdy pro rodinu dokonce
vysvobozením.
JH: Z různých
zahraničních studií, ale i například z našeho vlastního průzkumu, který
jsme prováděli mezi rodinnými firmami společně s kolegy z jedné významné
privátní banky a špičkové české auditorské společnosti, totiž vyplývá, že se nepodaří
kvalitně a dlouhodobě předat více než 20 % společností. A i firmy,
kterým se to podaří, mnohdy následně čelí celé řadě dalších problémů, které
nakonec přivedou majitele k rozhodnutí nabídnout firmu k prodeji.
Pokud firmu pomůžete předat, vaše „mise“ končí,
nebo má vaše poradenství širší a dlouhodobější záběr?
DN: Obvykle je
spolupráce na takovém projektu buď jen přirozeným pokračováním našeho
dlouhodobého vztahu, nebo naopak začátkem dlouhodobého obchodního partnerství
s klientem i jeho rodinou. Pokud však klient dlouhodobě pracuje se svým
„rodinným právníkem“, není neobvyklé, že s ním při vytvoření struktury
předání úzce spolupracujeme a následně mu její správu předáme s tím, že se
nadále věnujeme jen technické údržbě struktury či zásadnějším změnám včetně
nákupů aktiv, kde jsme díky naší výrazné specializaci a kapacitě logickým
partnerem i pro rodinného právníka, často v pozici správce.
PDF ke stažení