Právní přestřelka mezi hotelem a videoherním studiem, aneb Hotel Warfare II

25. 11. 2022

Autor: Tomáš Havelka

Spolupráce: Michal Kandráč

Publikováno na blogu: 10. 11. 2022

Použití reálných staveb v rámci počítačových her je běžnou praxí. Ne vždy se však setkává s pochopením vlastníků staveb nebo jejich architektů. Jedním z posledních případů je pak ztvárnění známého amsterdamského Conservatorium Hotelu v rebootu Call of Duty: Modern Warfare II. V příspěvku níže se zamýšlíme, jaký bude mít kauza dopad na budoucí herní počiny a jaké jsou právní limity ochrany architektonických děl.

Amsterdamský luxusní Conservatorium Hotel[1] se objevil v nejnovějším vydání herní hitovky Call of Duty: Modern Warfare II. Je jednou z lokací, kde probíhají bojové mise Task Force 141 pod vedením legendárního kpt. Price, a to nejen v jeho okolí, ale také v rámci jeho interiéru.[2] Conservatorium Hotel je jednou z vyhlášených staveb nacházejících se v centru Amsterdamu. Ačkoli tvůrci hry změnili jeho jméno, ze hry je naprosto zřejmé, o jakou stavbu se jedná.

Na rozdíl od hráčů není vedení hotelu z této vizualizace nadšeno. Nechce být totiž dle svých slov spojováno s aktivitami podporujícími nebo prezentujícími násilí. V rámci herní mise pak samozřejmě dojde také k „redekoraci“ interiéru kulkami a výbuchům, které zásadně poškodí i vnější plášť hotelu. Podle dostupných zpráv tak vedení hotelu zvažuje i právní kroky proti tvůrcům hry.

Může být zajímavé, k čemu se nakonec management hotelu odhodlá. Ve světě nejsou spory vlastníků významných objektů s herními vývojáři nijak vzácné. Třeba v případě společností Sony, která v roce 2007 vydala hru Resistance: Pád člověka obsahující boje s mimozemskými vetřelci uvnitř manchesterské katedrály. Britská církev požadovala formální omluvu a uhrazení finančního příspěvku („odpustku“) za spojení jejich svatostánku s násilím. Sony se nakonec pouze omluvilo s tím, že záměrem jejich sci-fi hry nebylo pohoršit věřící.

Videoherní ztvárnění budov má však i své výhody. To dokládá série Assassins Creed od Ubisoftu, která díky věrnému ztvárnění historických lokací (Řím, Paříž, Londýn atp.) láká na předmětné lokace mnoho gamerů-turistů. Virtuální model Notre-Dame, kterému vývojáři Ubisoft věnovali neuvěřitelných pět tisíc hodin, pak dokonce posloužil i obnově nyní vyhořelého divu středověké architektury.

JAKÉ PRÁVNÍ OTÁZKY MOHOU HRÁT ROLI?

Vzhledem k tomu, že ve hře je realisticky vyobrazována budova Conservatorium Hotelu jakožto autorského architektonického díla, lze uvažovat o ochraně proti zásahu do autorského práva, především pak do osobnostních autorských práv, které autorovi umožňují zabránit tomu, aby třetí osoby autorské dílo měnily, upravovaly atp. Což se v případě rozstřílených zdí a vybouraných stěn nejspíše děje. Tvůrci hry by se pravděpodobně dovolávali zákonné výjimky (tzv. svobody panoramatu), tedy, že mohli využít podobu hotelu nacházejícího se na všem dostupném prostranství, nicméně tato výjimka nekryje interiéry staveb, ani změny na existujících stavbách, takže by tato obrana nemusela být v případném sporu úspěšná.[3]

Nicméně, pokud by byl architektem budovy hotelu Daniël Knuttel, pak je nutné zdůraznit, že jeho autorská osobnostní práva již zanikla jeho smrtí. V ČR by se maximálně mohli proti předmětnému užití budovy bránit Knuttelovi potomci nebo další osoby blízké, případně právnická osoba sdružující architekty,[4] kdy by mohli zkusit tvrdit, že rozstřílením stavby dochází k využívání autorského díla způsobem snižujícím hodnotu.[5] Tato práva by mohl uplatnit přímo vlastník, resp. management, hotelu pouze tehdy, pokud by od těchto nositelů práv získal potřebné oprávnění (nikoli tedy sami o sobě, např. na základě plné moci).

Dle dostupných informací měla na hotelu proběhnout ještě rekonstrukce a modernizace, takže v úvahu mohou připadat ještě její autoři, pokud jimi rekonstruované části byly touto hrou jakkoli dotčeny. Znovu by však platilo, že hotel by musel od autorů rekonstrukce nabýt potřebná práva nebo se s nimi dohodnout na společném postupu, např. že by do sporu s tvůrci hry šli přímo architekti.

V úvahu může ještě přicházet ochrana proti nekalé soutěži, kdy lze případně tvrdit, že tvůrci hry záměrně umístili děj hry a multiplayerových misí do kulis tohoto hotelu, aby zvýšili atraktivnost své produkce pro hráče, kteří se tak mohou prohánět reálnými objekty a případně je i devastovat. Nicméně prokázat nekalou soutěž se všemi požadavky kladenými zákonem a vytvořenou rozhodovací praxi soudů by bylo zejména v případě fiktivní videohry velmi složité a nákladné.

Tento případ tak může být dalším dílem mozaiky, který herním vývojářům v rámci EU pomůže vytyčit mantinely pro in-game ztvárňování reálných lokací. Bude zajímavé sledovat, jak se celá věc bude vyvíjet, a to i s ohledem na skutečnost, že nizozemská právní úprava je velmi blízká té české. A rádi tuto kauzu budeme sledovat za Vás, neboť právní ochrana architektonických děl je naše úzká právní specializace.

[1] Webové stránky Conservatorium Hotelu jsou dostupné zde: https://www.conservatoriumhotel.com/ .

[2] Některé záběry je možné shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=2TZ-W_XkDiw.

[3] Podle § 33 autorského zákona.

[4] Podle § 11 odst. 5 autorského zákona.

[5] Podle § 11 odst. 5 autorského zákona.